Na pomezí mezi pověstí a po generace vypravěčsky dokonale propracovanou pohádkou je příběh o zmijí královně pocházející i Jetřichovic na Děčínsku. Jeho hrdinou byl tamní sedlák Šimon, který se specializoval na chov koní a velice si na něm zakládal. K ruce měl starého čeledína Eliáše, jenž sice trochu více pil, ale jinak rozuměl zvířatům jako málokdo. Kromě toho znal všechna tajemství, děděná z generace na generaci, a byl i dobrým léčitelem, znalým prevence proti kouzlům a uřknutí.
Hospodář byl dobrý chlap, ale kdykoli si něco umanul, nebylo s ním už k vydržení. Jednou slyšel v kovárně vyprávět jakéhosi vojenského vysloužilce o pokladu na Svinských dolinách mezi Dolní Kamenicí a Filipovem. Tam kdesi při cestě pod staletým dubem leží prý dutý kámen, ve kterém je ukrytý zlatý poklad. Uschoval jej tam lupič, který v těchto místech zavraždil urozeného pána, ale vzápětí byl dopaden a kořist zůstala v úkrytu.
Od chvíle, kdy toto vyprávění zaslechl, byl sedlák Šimon celý lačný po pokladu. Jenomže celá věc měla ještě několik háčků: dutý kámen střeží zmijí královna, a kdo se chce pokladu zmocnit, musí jí zabít. Pokud má zmije na hlavě korunku, je nesmrtelná; jediná možnost, jak ji o ní připravit, se naskýtá těsně před tím, než vyjde úplněk. K tomu musíte mít nezbytně bílý šátek z nejjemnějšího hedvábí, který obroubila rudovlasá panna v den svých šestnáctých narozenin. Šátek musíte rozestřít ve vzdálenosti sto kroků od dubu a zmijí královna, která se toho dne jedenkrát za měsíc koupe v hadí studánce, si na něj korunku zcela mimořádně odloží. Jen v tomto okamžiku ji můžete zabít!
Sedlák nemeškal a dal čeledínovi za úkol opatřit šátek a pozítří se už chystal do Svinských dolin. Než vyšel měsíc, rozprostřel jej do trávy. Když zmije odložila svou korunku posázenou rubíny, skočil po ní a místo, aby hada zabil, přemýšlel už jen o tom, jak tuto starožitnost zpeněží. Když si uvědomil svou osudnou chybu, zmije mu už byla v patách. Utíkal a všelijak kličkoval lesem, dokud s ulehčením nezjistil, že před hadem unikl. Když však přišel za svítání domů do Jetřichovic a vstoupil do maštale, zůstal stát jako zkoprnělý: všichni jeho milovaní koně leželi na zemi mrtví, se stopami hadího uštknutí na krásných šíjích. Vedle na obroku ležela do klubka stočená hadí královna.
Zoufalý sedlák vytáhl z kapsy nůž a vrhl se na ni, ale jelikož měla na hlavě korunku, zase neměl nejmenší šanci. Když se ráno čeledín Eliáš probral, našel jej ležet mezi koňmi s prokousnutým hrdlem a o kus dál už jen svlečenou hadí kůži. Přibližně v téže době se prý rozlomil v půli starý dub na Svinských dolinách a zlatý poklad v dutém kameni se proměnil v hromadu načervenalého písku.
Hospodář byl dobrý chlap, ale kdykoli si něco umanul, nebylo s ním už k vydržení. Jednou slyšel v kovárně vyprávět jakéhosi vojenského vysloužilce o pokladu na Svinských dolinách mezi Dolní Kamenicí a Filipovem. Tam kdesi při cestě pod staletým dubem leží prý dutý kámen, ve kterém je ukrytý zlatý poklad. Uschoval jej tam lupič, který v těchto místech zavraždil urozeného pána, ale vzápětí byl dopaden a kořist zůstala v úkrytu.
Od chvíle, kdy toto vyprávění zaslechl, byl sedlák Šimon celý lačný po pokladu. Jenomže celá věc měla ještě několik háčků: dutý kámen střeží zmijí královna, a kdo se chce pokladu zmocnit, musí jí zabít. Pokud má zmije na hlavě korunku, je nesmrtelná; jediná možnost, jak ji o ní připravit, se naskýtá těsně před tím, než vyjde úplněk. K tomu musíte mít nezbytně bílý šátek z nejjemnějšího hedvábí, který obroubila rudovlasá panna v den svých šestnáctých narozenin. Šátek musíte rozestřít ve vzdálenosti sto kroků od dubu a zmijí královna, která se toho dne jedenkrát za měsíc koupe v hadí studánce, si na něj korunku zcela mimořádně odloží. Jen v tomto okamžiku ji můžete zabít!
Sedlák nemeškal a dal čeledínovi za úkol opatřit šátek a pozítří se už chystal do Svinských dolin. Než vyšel měsíc, rozprostřel jej do trávy. Když zmije odložila svou korunku posázenou rubíny, skočil po ní a místo, aby hada zabil, přemýšlel už jen o tom, jak tuto starožitnost zpeněží. Když si uvědomil svou osudnou chybu, zmije mu už byla v patách. Utíkal a všelijak kličkoval lesem, dokud s ulehčením nezjistil, že před hadem unikl. Když však přišel za svítání domů do Jetřichovic a vstoupil do maštale, zůstal stát jako zkoprnělý: všichni jeho milovaní koně leželi na zemi mrtví, se stopami hadího uštknutí na krásných šíjích. Vedle na obroku ležela do klubka stočená hadí královna.
Zoufalý sedlák vytáhl z kapsy nůž a vrhl se na ni, ale jelikož měla na hlavě korunku, zase neměl nejmenší šanci. Když se ráno čeledín Eliáš probral, našel jej ležet mezi koňmi s prokousnutým hrdlem a o kus dál už jen svlečenou hadí kůži. Přibližně v téže době se prý rozlomil v půli starý dub na Svinských dolinách a zlatý poklad v dutém kameni se proměnil v hromadu načervenalého písku.
Ahoj chtela sem se zeptat z jake knihy pripadne odkad si cerpala povesti Decina. Za odpoved dekuju.