close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Život je pes,ale žít je psina!!!

Děčínské pověsti-Lovec děvčatům naštěstí pouze pohrozil

1. listopadu 2007 v 9:49 |  ''Děčín''
U mnohých pověstí, byť často velice neuvěřitelných, byli známí jejich hlavní aktéři, kteří si byli schopni kdykoli dosvědčit a samozřejmě i odpřísáhnout, že jejich zážitky jsou pravdou pravdoucí a že se skutečně udály. Zejména ženy se mnohem raději než sami bojí v kolektivu. A tak také vznikla pověst o divokém lovci z Libouchce, jehož existence doprovázely zjevné nadpřirozené schopnosti.

Zdržoval se prý v lesích kolem skalního města v Tisé a vyskytoval se i na okolních lesnatých stráních. Zejména byl vídán v okolí Manzerovy stezky, nejčastěji ovšem za jasných měsíčních nocí, kdy ho doprovázel veliký černý pes. Ulovenou zvěř si lovec připravoval v jedné ze skalních slují, která mu sloužila zároveň jako příbytek na noc i do nepohody.

I onoho večera jeho přítomnost prozrazovalo divoké štěkání psa, přicházející z těchto míst. Několik děvčat z Libouchce se právě scházelo do jedné z chalup na tradiční podzimní přástky. Děvčata byla mladá a rozverná, a tak je nenapadlo nic lepšího, než pokřikovat směrem k lesu ve směru psího štěkání a žertovat na účet bájného lovce. Nakonec ho ujistily, že mají také rády zvěřinu a vyzvaly jej, aby jim přinesl něco na zub ze svého úlovku.

Štěkot psa během jejich výskání ještě zesílil, ale to se již děvčata nahrnula do stavení, usedla ke kolovratům a začala se věnovat své práci. Smolná louč ozařovala jizbu jen částečně a v jejím šeru se rozvinulo pravidelné vyprávění. Když však přišla řeč na divokého lovce, přítomná babička se málem pokřižovala, začala lomit rukama a děvčatům hubovala, co je to jenom napadlo jej provokovat. Kdykoli se někdo bavil na jeho účet nebo se lovci posmíval, pokaždé špatně dopadl. A právě když chtěla připojit skutečné příběhy o lovcových pomstách, na zápraží zaštěkal pes, babička se roztřásla strachy a děvčatům ztuhla krev v žilách.

V předsíni vzápětí zaduněly rázné kroky, zarachotila závora, vrzla klika a dveře se ze široka otevřely. Ve světnici se objevil svérázně oděný lovec s vousy až po pás, hněvivě zablýskal očima a doprostřed místnosti hodil velký kus zvěřiny. Hlubokým hlasem vyzval přítomné, aby si vzali podíl z jeho dnešního lovu a zároveň je varoval, aby si už nikdy nedovolili na něj pokřikovat. Ještě upozornil na to, že jeho pes má velmi ostré zuby, pak práskl dveřmi a hned poté opět zmizel v lese. Srdce děvčatům bušila na poplach a hrdla měla ještě chvíli sevřená úzkostí. Naprosté ticho v místnosti trvalo jen několik sekund, ale přítomným se zdálo být nekonečné. Děvčata byla ráda, že z toho tak lehce vyvázla, a všem bylo jasné, že divokého lovce už nikdy nebudou pokoušet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama