V Dolním Žlebu na Děčínsku se kdysi rozšířila pověst, že není radno vstupovat do nedalekého skalního údolí.
Jednoho rána se tam prý objevil nádherný, ale tajuplný hrad, který ve dne svítil barvami duhy a k večeru potemněl, jako by byl z lesklé lávy. Zprvu se zdálo, že ho nikdo neobývá, ale už po několika dnech zahlédli někteří lidé světla v hradních oknech a jiní ucítili kouř z hradních komínů. Další tvrdili, že zahlédli, jak z údolí vybíhá černý kůň s černým jezdcem, který je od hlavy až k patě zahalen do černých šatů, na kterých svítilo jen stříbrné a zlaté lemování. Protože měl i černou tvář a k tomu divoké a zlověstné oči, všeobecně se rozšířilo mínění, že je to buď mouřenín, nebo sám ďábel, před nímž se musejí mít všichni na pozoru.
Zděšené byly zejména matky dospívajících dcer, neboť rytířovi oči pokaždé, když některou z nich spatřily, zasvítily jako žhavé uhlíky. K dovršení všeho začal černý rytíř po mladých ženách slídit a stávalo se, že nahlížel do oken zdejších usedlostí. Když objevil dvorec, ve kterém měli sedm sličných dcer, bylo neštěstí téměř hotové.
Zalíbila se mu nejmladší a nejkrásnější, zlatovlasá dívka s modrýma očima. Bez dlouhých okolků zabušil na vrata a překvapeného otce požádal o její ruku.
Otec byl bohužel dosti zadlužen a z toho důvodu se sem ženichové nijak nehrnuli. Když se černý rytíř pochlubil, že oplývá bohatstvím přímo pohádkovým, nemusel jej dále přesvědčovat – byl rád, že se mu podaří alespoň jednu z dcer výhodně provdat.
Jenže, jak už to bývá, dcera nechtěla o podivném nápadníkovi ani slyšet a vyhrožovala, že se raději utopí, než aby si ho vzala. Černý rytíř naoko souhlasil s tím, že dá dívce trochu času na rozmyšlenou, ale zároveň se rozhodl podmanit si ji pomocí čarů a kouzel. Proměnil se v růžolícího jinocha, pomocí hezkých řečí dívku vylákal ven, a nakonec jí dal vypít čarovný lektvar, který namíchal těsně před půlnocí.
Poblouzněná dívka ke švarnému jinochovi okamžitě vzplála horoucí láskou a bez problémů se nechala dovést do podivného duhového hradu. Na domov si už ani nevzpomněla a neměla v hlavě nic jiného, než krásného a bohatého ženicha. Ten začal připravovat svatbu, která trvala několik dní a nocí. Sjeli se na ni stejně podivní hosté, kterým temné oči jenom blýskaly. Zlatem ozdobené komnaty byly prosyceny omamnými vůněmi a šťastná nevěsta byla jako ve snách. Když hodokvas skončil, hrad najednou ztichl, služebnictvo zmizelo, ale nevěsta stále nic nepozorovala, neboť novomanžel ji i nadále zahrnoval veškerým přepychem.
Za rok se narodil zlatovlasý chlapeček a černý rytíř, který konečně dosáhl svého, se vrátil do původní podoby. Zároveň přestal působit čarodějný lektvar a mladá paní zjistila, že byla podvedena. Temný hrad ji začal doslova děsit a z každého kouta číhaly blýskavé čertovské oči. Nemyslela proto na nic jiného, než jak se osvobodit z čarodějného hradu.
Když byly chlapci dva roky, zatoulala se až k nedaleké skále, kde potkala modrookého myslivce. Svěřila se mu s úmyslem odtud utéci a požádala jej o pomoc. Dobrácky slíbil, že se zatím o dítě postará a odvede jej dodatečně, ale vzápětí se proměnil v černého rytíře. Vrcholné drama nastalo ve chvíli, když chlapečka vyzdvihl a hodil ze srázu dolů. Pak srazil do propasti i nešťastnou matku.
Lidé pak vyprávěli, že se toho večera rozpoutala nad údolím u Dolního Žlebu divoká bouře. Hrad se propadl beze stop do země a také černý rytíř zmizel. Zbyla jen skála, kterou pak nazývali Čertovou stěnou. Místo toho se zde začala objevovat žalostně kvílející Bílá paní s dětskou hlavičkou pod paží. Dodnes snad platí, že tomu, kdo ji vysvobodí, ukáže vchod do hradního podzemí a věnuje mu poklady, které zde černý rytíř tehdy nashromáždil.
Jednoho rána se tam prý objevil nádherný, ale tajuplný hrad, který ve dne svítil barvami duhy a k večeru potemněl, jako by byl z lesklé lávy. Zprvu se zdálo, že ho nikdo neobývá, ale už po několika dnech zahlédli někteří lidé světla v hradních oknech a jiní ucítili kouř z hradních komínů. Další tvrdili, že zahlédli, jak z údolí vybíhá černý kůň s černým jezdcem, který je od hlavy až k patě zahalen do černých šatů, na kterých svítilo jen stříbrné a zlaté lemování. Protože měl i černou tvář a k tomu divoké a zlověstné oči, všeobecně se rozšířilo mínění, že je to buď mouřenín, nebo sám ďábel, před nímž se musejí mít všichni na pozoru.
Zděšené byly zejména matky dospívajících dcer, neboť rytířovi oči pokaždé, když některou z nich spatřily, zasvítily jako žhavé uhlíky. K dovršení všeho začal černý rytíř po mladých ženách slídit a stávalo se, že nahlížel do oken zdejších usedlostí. Když objevil dvorec, ve kterém měli sedm sličných dcer, bylo neštěstí téměř hotové.
Zalíbila se mu nejmladší a nejkrásnější, zlatovlasá dívka s modrýma očima. Bez dlouhých okolků zabušil na vrata a překvapeného otce požádal o její ruku.
Otec byl bohužel dosti zadlužen a z toho důvodu se sem ženichové nijak nehrnuli. Když se černý rytíř pochlubil, že oplývá bohatstvím přímo pohádkovým, nemusel jej dále přesvědčovat – byl rád, že se mu podaří alespoň jednu z dcer výhodně provdat.
Jenže, jak už to bývá, dcera nechtěla o podivném nápadníkovi ani slyšet a vyhrožovala, že se raději utopí, než aby si ho vzala. Černý rytíř naoko souhlasil s tím, že dá dívce trochu času na rozmyšlenou, ale zároveň se rozhodl podmanit si ji pomocí čarů a kouzel. Proměnil se v růžolícího jinocha, pomocí hezkých řečí dívku vylákal ven, a nakonec jí dal vypít čarovný lektvar, který namíchal těsně před půlnocí.
Poblouzněná dívka ke švarnému jinochovi okamžitě vzplála horoucí láskou a bez problémů se nechala dovést do podivného duhového hradu. Na domov si už ani nevzpomněla a neměla v hlavě nic jiného, než krásného a bohatého ženicha. Ten začal připravovat svatbu, která trvala několik dní a nocí. Sjeli se na ni stejně podivní hosté, kterým temné oči jenom blýskaly. Zlatem ozdobené komnaty byly prosyceny omamnými vůněmi a šťastná nevěsta byla jako ve snách. Když hodokvas skončil, hrad najednou ztichl, služebnictvo zmizelo, ale nevěsta stále nic nepozorovala, neboť novomanžel ji i nadále zahrnoval veškerým přepychem.
Za rok se narodil zlatovlasý chlapeček a černý rytíř, který konečně dosáhl svého, se vrátil do původní podoby. Zároveň přestal působit čarodějný lektvar a mladá paní zjistila, že byla podvedena. Temný hrad ji začal doslova děsit a z každého kouta číhaly blýskavé čertovské oči. Nemyslela proto na nic jiného, než jak se osvobodit z čarodějného hradu.
Když byly chlapci dva roky, zatoulala se až k nedaleké skále, kde potkala modrookého myslivce. Svěřila se mu s úmyslem odtud utéci a požádala jej o pomoc. Dobrácky slíbil, že se zatím o dítě postará a odvede jej dodatečně, ale vzápětí se proměnil v černého rytíře. Vrcholné drama nastalo ve chvíli, když chlapečka vyzdvihl a hodil ze srázu dolů. Pak srazil do propasti i nešťastnou matku.
Lidé pak vyprávěli, že se toho večera rozpoutala nad údolím u Dolního Žlebu divoká bouře. Hrad se propadl beze stop do země a také černý rytíř zmizel. Zbyla jen skála, kterou pak nazývali Čertovou stěnou. Místo toho se zde začala objevovat žalostně kvílející Bílá paní s dětskou hlavičkou pod paží. Dodnes snad platí, že tomu, kdo ji vysvobodí, ukáže vchod do hradního podzemí a věnuje mu poklady, které zde černý rytíř tehdy nashromáždil.