close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Život je pes,ale žít je psina!!!

Děčínské pověsti-Skřítkové opustili Děčín kvůli lidské zlobě

1. listopadu 2007 v 9:47 |  ''Děčín''
Většina starých pověstí měla mravoličnou pointu podobně jako pohádky, v nichž muselo dobro zákonitě zvítězit nad zlem. Mnohé nadpřirozené bytosti v nich vystupovaly hlavně proto, aby nastavily zrcadlo špatným lidským vlastnostem, případně je podrobily různým zkouškám. Lidi, kteří v nich propadli, pak po zásluze potrestaly.

Ani trpělivost skalních skřítků však nebyla nekonečná. Mohl se o tom přesvědčit i německý rybář Friedl, žijící ve staré chatrči pod děčínským zámkem. Žil velmi skromně a po pravdě mu ke spokojenému životu stačil běžný úlovek, který dávala řeka. V průběhu svého života nahromadil pouze životní moudrost, byl člověkem uvážlivým a respektovaným. Snad právě proto jemu se stala událost, při které ještě dnes zůstává rozum stát.

Jednou večer , jednou večer, když už se chystal ulehnout, kdosi mu zaklepal na okno. Divil se, kdo to přichází tak pozdě, a když se vyklonil ven, ani nechtěl věřit svým očím. Na plácku před jeho chatrčí se to skřítky jen hemžilo, ale nálada byla spíš na bodě mrazu. Na zádech měli zapakované nůše i rance, v rukách uzle i košíky a vousaté postavičky byly připraveny na dalekou cestu.

Rybář Friedl tím byl velice překvapen, ale na svůj dotaz se dočkal jasné odpovědi: " Navždy odcházíme z tohoto kraje! Lidé jsou čím dál víc zkažení, srdce jim ztvrdla na kámen, odešla láska, vymizel soucit a zůstala jenom samá nenávist. Před lakomci, hrabivci a zloději si už ani my nemůžeme být jisti. Včera o půlnoci nás přepadli, vyplenili naše odvěké dílo a ještě nám ukradli drahocennou stříbrnou lampu. Štěstí jim to však nepřinese a nedočká se ho ani kraj, ve kterém žijí nedobří lidé…"

Jestliže dávný vypravěč pověstí takto zaznamenal výrok trpasličího stařešiny, pro pořádek je nutno podotknout, že tato slova rozhodně nepronesl ve čtyřicátých, padesátých, ba ani devadesátých letech našeho století.

Ani rybář k tomu neměl co podotknout, a tak mlčky odvázal loďku a skřítky odvezl na protější břeh Labe. Tiše vystoupili z loďky a starý rybář si ani nevšiml, že poslední z nich zanechal na jejím dně hromádku suchých bukových listů. Všiml si jich až na zpáteční cestě a jelikož měl rád pořádek, sebral je a vyhodil do řeky. Když pak loďku přivazoval ke kůlu, vystoupila náhle z jejích útrob oslnivá záře. Sáhl dovnitř a v měsíčním světle se mu v ruce třpytil zlatý bukový list. Na chvilku pocítil lítost nad tím, co před chvílí odplavila řeka, ale pak spíše přemýšlel o posledních slovech nejstaršího ze skalních skřítků.

Své tajemství si rybář Friedl ponechal pro sebe - vždyť by mu je stejně nikdo neuvěřil. Když cítil, že udeří jeho poslední hodinka, vzkázal pro pana faráře a zlatý list položil doprostřed stolu. Smrt ale byla přeci jen o něco rychlejší a také nadpřirozené síly dokázaly uhájit svá tajemství. V okamžiku, kdy sahal velebný pán na kliku chatrče, byl už stůl naprosto prázdný…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 danulík f 15 danulík f 15 | E-mail | 17. ledna 2012 v 17:04 | Reagovat

wow!!tak to je drsné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama